Skolil mě bacil, který se o to nejspíše pokoušel už asi dva týdny, a tak jsem dnes zůstal ležet (až na jeden tajný pohovor) doma. Jinak velice milá vedoucí mé omluvy, že mě bolí v krku a ušislyšně nemůžu ani mluvit, nebrala, že "je pátek, takže hodně práce" a s telefonem mi praštila. Tak jsem si říkal: "A co mi můžou? Vyhodit mě?"
Už dvakrát jsem zasvětil odpoledne brouzdání po internetové stránce http://stuffwhitepeoplelike.com, která si utahuje z věcí, které mají rádi běloši, ti američtí. Právě kvůli tomu, že se jedná o zámořské lidi evropského původu, to občas na lidi na této straně Atlantiku neplatí. Nutno poznamenat, že samotní tvůrcové této stránky jsou američtí běloši a spíše než o kritiku jde o recesi, dle mého zdařilou. Sám jsem se musel u několika položek zasmát sám sobě.
Tak třeba Japonsko. Anglicky mluvící běloši jako na povel, když řeknu, že jsem strávil nějakou dobu v Zemi vycházejícího slunce, odpoví, že by se tam taky chtěli někdy podívat. Všichni do jednoho. Ti drsnější dokonce řeknou, že by se do Japonska někdy "měli" podívat. Je jasné, že ani jedni se tam nevypraví, protože ti, co to myslí doopravdy vážně, tam odjeli hned po vysoké učit angličtinu. Důvodů chtít se do této země podívat je hodně, domnívám se ale, že hlavně jde o jednu z mála zemí nabízejících opravdovou exotiku, aniž by dotyčný jedinec, co se týče "civilizačních návyků" (hodně televizních programů, čistota, možnost jít v jedenáct večer nakupovat) musel obětovat cokoliv ze svého pohodlí.
Heslem, které na mě ještě částečně působí, je recyklace. Přiznat, že nerecykluji je ve "vyspělé" západní zemi takřka společenskou smrtí. Přitom se vskutku, jak píší i na této stránce, jedná spíše o pocit, že jsem vykonal něco dobrého, aniž bych pro to musel mnoho udělat. Netvrdím, že to nemá smysl, jen mi přijde roztomilé, jak si většina obyvatelstva myslí, že tím, že bude plastové láhve házet do jiného koše, zachrání planetu (která navíc zachránit nepotřebuje).
Imunní jsem zcela vůči bio potravinám. Nejspíše se řadový obyvatel střední třídy domnívá, že bio potraviny jsou vyráběné na farmách jako za starých časů a nepřipouští si, že to je pouze trik pro zvedání cen za téměř ten samý výrobek. Taky samozřejmě všichni chceme pečovat o svá zdraví, a tak do sebe nechceme cpát nic chemického, pesticidy a tak podobně. Chyba není na straně zákazníků, ale domnívám se, že to by měla být samozřejmost, bez nálepky "bio", anglicky "organic".
Citlivost na kvalitu a složení potravin je kapitolou samou o sobě. V sendvičárně, ve které brzy končím (hurá!), jsou pečlivě označeny výrobky s méně než 3% tuku a zákazníci velice rádi využívají svého práva vědět, co v daných potravinách je a tak, třebaže za nimi stojí fronta až k východovým dveřím, se musí zeptat, jestli jeho oběd obsahuje pšenici nebo ne. Samozřejmě většinou u těch nejnepravděpodobnějších výrobků. A tak pátráme v knihách s přesným složením abychom zjistili, jestli by daný zákazník po požití toho, co jsme mu prodali, neumřel.
A hitem sezóny jsou antioxidanty! Nikdo neví (přes to, že si o tom každý přečetl několik článků v časopisech), co tyto zázračné látky přesně dělají, ale lákadlem jsou tak silným, že po Londýně jezdí autobusy s reklamou na kávu slibující, že daný výrobek je "Bursting with antioxidants". Budu zdravý díky pití té pravé instantní kávy!
Závěrem bych chtěl poděkovat za reakce na barvu mého blogu. Jsem rád za ty příznivé a ještě radši za ty nepříznivé a ze všech přirovnání, která tady radši ani nebudu publikovat se mi jako marnivci nejvíce líbí to vlastní; napadlo vás, že by to mohlo být jako nějaký moc dobrý zákusek? S velkou dávkou cukru, vajec a pšeničné mouky!
Žádné komentáře:
Okomentovat