Taky ve volném čase zkouším, učím se hity posledních pěti desetiletí v naději, že si tím třeba někdy něco vydělám. Plány jsou a já do podrobností nebudu zacházet. Jsem v té své téměř nezaměstnanosti zaměstnán dost a to je dobře. Hrozba toho, že opět vyběhnu z peněz (záměrný anglikanismus), tu je, ale snažím se ji odvracet. Všemi možnými způsoby doufaje, že metoda pokus-omyl začne nosit čím dál méně omylů.
Jsou totiž dva druhy lidí. Ti, kteří dělí lidi na dva druhy a ti kteří je nedělí (ne můj nápad, už Ken Robinson, v jehož projevu jsem to slyšel, někoho citoval). A taky ti, kteří přijdou do práce na domluvenou dobu, domluvenou dobu stráví činností či nečinností, v jistou dobu se z práce vrací domů a tak každý den od pondělí do pátku. Jednou za měsíc dostanou pozvolna rostoucí výplatu.
Mně vyhovuje vést si diář, snažit se být včas, lítat, mít každý den trošku jiný. Dělat různé věci. I často frustrující situace z toho, že stávkuje metro nebo že se s nějakým problémem setkávám poprvé, mi stojí za to věnovat se činnostem, které neustále vyžadují něco nového.
Pamatuji se, že několik let zpátky můj dobrý kamarád D viděl můj diář a divil se, že mě to baví. Ne, že by byl diář příliš nabitý, jen tento můj kamarád patří do té skupiny první, jej baví práce tak, jak je, a situace, že by každý den byl na jiném místě a dělal něco jiného, je pro něj nepředstavitelná.
Zatím bohužel není tento můj pestrý život naplněn výdělkem, abych mohl důstojně žít. Nezapomínám ale, že jsem přistěhovalcem v divoké kapitalistické zemi, kde o holou existenci bojuje i mnohý schopný domorodec, a tak si nestěžuji. "Because I'm English", mi odpověděl kamarád, tesař (jinak vystudovaný fyzik) proč jej vyhodili ze stavby, na které pracoval. Poláci.
Žádné komentáře:
Okomentovat