Vím, že studium medicíny je náročné a dlouhé. Já jsem cello díky tomu, že jsem šel na vysokou školu o dva roky dříve, než je obvyklé, studoval "jenom" osm let. Bez ohledu na zkouškové období nebo prázdniny jsem každý den cvičil, abych se mohl stát profesionálem. S troškou štěstí bych skončil ve filhramonii nebo divadle a pobíral 14 tisíc hrubého, pracoval dopoledne, odpoledne i večery, často šest dnů v týdnu, měl pár týdnů v létě volno.
Někdo by mohl namítnout, že doktorů je zapotřebí. Ano, každý občas doktora potřebujeme. Mně samotnému se ale stalo, že mi ale v době nejpotřebnější díky vlastní nedbalosti a lhostejnosti nepomohli. Napadlo mě, že by bylo zajímavé uskutečnit "stávku hudby", kdy by v daném městě lidé neměli týden přístup k hudbě, živé či reprodukované, aby jim došlo, jak nás "nepotřebují".
Další námitka by mohla být ta, že jsem sám z ČR odešel. Učinil jsem tak ale čistě v cestě za vlastním štěstím a nikomu nebudu říkat, že jsem součástí "elity" a že na mě někdo kvůli tom má brát ohledy.
Nevidím do problematiky českého zdravotnictví dostatečně, abych mohl vynášet soudy. Je úctyhodné, že se lékaři jako jedna z mála skupin v ČR od roku 1989 dokázala vzbouřit proti něčemu, co se jim nelíbí a je-li zapotřebí reforma, je dobře, že se ozvali. Způsob, kterým se tak stalo, ale svědčí o neskutečné aroganci zúčastněných.
Námět pro tento článek jsem čerpal jinde. Daný blogger se ale nechává svými emocemi unášet značně, a tak odkaz můžu zaslat na požádání, ale tady jej zveřejňovat nebudu.
Žádné komentáře:
Okomentovat