Musel jsem se pár dní vyležet. Příští týden nás čekají zkoušky. Zde se totiž musí studenti zkoušet každých šest týdnů, jaké dělají pokroky. Jeví se vám to jako nesmysl? Je to nesmysl. Britské úřady jsou asi podobně pružné jako ty české (mám podezření, že to tak bude všude na světě), a tak si páni "civil servants" pletou praktickou zkoušku z nástroje s písemkou.
A taková zkouška, to není jen nechat daného studenta zahrát "Šla na Nanynka do zelí" a odfajfkovat "splněno". Ne, to se musí vykázat dlouhodobý plán, plán na každou hodinu, srovnání s osnovami předepsanými bůhvíkým a nakonec vyplnit formulář s tím, kdo zkoušku splnil a kdo ne. A že toho po šesti týdnech hry na violoncello je k posuzování!
Studenti na hodiny nechodí a když chodí, tak nepřipraveni a chápou věcí stokrát pomaleji, než jsem si ve svých nejhorších nočních můrách představoval. To je ale v pořádku, tak to chodí, takové je poslání studentů. Je ale posláním ředitelů být oligarchickými diletanty posedlými sebou samotnými a zotročující svůj vysoce kvalifikovaný personál pro realizaci svých projektů a nápadů, které lze bez nadsázky nazvat píčovinami?
Příští týden se sem opět přiřítí klarinetista F. Bude mít s sebou i mně zatím neznámého ale nepochybně velmi schopného akordeonistu, a tak doufám, že si ještě společně budeme moct užít posledních dnů možného pouličního hraní. Roční doby se tady přece jenom tak trošku střídají, a tak je dobré, že těch pár zastřešených koncertů máme domluvených.
Kdyby mi někdo vloni na podzim řekl, že za rok budu učit na college cello a klavír a to mě bude víceméně živit, tak budu rád. A tak jsem rád, člověk se toho za život nanadává dost ažaž. Jen ten říďa... Velký kus cesty mám ještě, vypadá to, před sebou.
