Londýn zpátky v nenormálu

Asi není náhodou, že většina mých kamarádů má o kolečko navíc. Na týden se sem přišel podívat můj kamarád z let studentských, italský klarinetista F. Mohl jsem čekat, že sem nepřijel jenom na výlet, ale spíš se porozhlédnout, jak to tady v městě měst funguje a hlavně hrát. Byli jsme schopni nacvičit několik klezmerových a jazzových skladeb poměrně rychle, většinu peněz vydělaných hraním na ulici okamžitě utratit a já jsem si znovu uvědomil, jak mi chybí hraní s opravdu schopnými muzikanty. Bylo to ale celé i povzbudivé. F je člověk velice kritický a jeho přístup mě v mém taktéž poměrně nekompromisnímu přístupu podporuje.

O to bolestivější vím, že bude už příští týden návrat na moje "stálé" pracoviště. Paní vedoucí mi vyvedla menší kulišárnu, a tak do nového akademického roku jdu už přednasraný, ale musím zatnout zuby. Začíná tu být proklatá zima, a tak mi s hraním na ulici moc dlouho pšenka nepokvete. I když si říkám, že to je práce spojená s mnohem méně nepříjemnostmi. I ten příležitostný policajt, který mi moje fidlání přijde zatrhnout, je mnohem příjemnější, než práce s diletanty.

A tak boj nekončí. Nekončí cesta, na které doufám, že potkám ještě několik lidí podobných mě nebo F, ať nemusí být vše, co dělám, kompromis.

Hackney se vrátilo do svého normálu. Zdemolovaný obchod na mé ulici už znovu otevřel. Na druhou stranu asi měl velké štěstí v neštěstí, neboť většina lidí pracujících pro média beztak bydlí poblíž, a tak byly majitelovy strasti náležitě zdokumentovány a zmedializovány, takže se na znovuotevření podílela z velké části veřejnost svými příspěvky. Kdo ale pomůže chudákům třeba v Canning Town, o němž nebylo v žádných médiích (aspoň pokud vím) ani zmínky?

Bojiště po boji

Návrat byl zvláštní. Zprvu Londýn vypadal zcela jako před týdnem, kdy jsme jej opustil. Oblasti Merylbone, Baker Street a Oxford Street ani nevypadaly, že by se tu bylo cokoliv odehrálo. Trošku mě to uklidnilo. Věděl jsem ale, že v Hackney to bude vypadat jinak. Mám to "stěstí" bydlet naproti Pembury Estate, kde se v podstatě soustředilo vše, co se v Hackney v rámci těchto nepokojů odehrálo, a tak se ulice, ve které bydlím, dostala i do hlavního zpravodajství BBC. Vypadalo to jako apokalypsa i na tomto poměrně seriózním britském kanálu.

Když jsem vystoupil z nadzemky na zastávce Hackney Central, na apokalypsu to nevypadalo. Snad bych byl zaskočen, kdybych o řádění chuligánů nedostal žádné zprávy a na občasné polorozbité výlohy nebyl připraven. Na naši ulici bylo vyznačené místo, na kterém hořelo auto a které záběrům BBC dodalo na dramatičnosti, vymlácený obchod, na kterém je cedule s prosbou o dotace, ale hlavně, stejně jako v celém centru Hackney, většina obchodů zabarikádovaných. Čili materiální škody menší než strach, že se to přižene znovu.

Jak se asi většina dočetla ve zprávách, událostí, která to celé spustila, bylo zastřelení 29-ti letého muže v Tottenhamu policií. Pár lidí, kterým jsem toto vypravoval, se mě hned zeptalo, odkud byl. A já, že Angličan, i když patrně karibského původu. V českých médiích se píše o tom, že většina výtržníků byli přistěhovalci. Vím, že se opakují, ale "přistěhovalci" není zdaleka správný výraz. Jedná se často o lidi, kteří zde žijí po několik generací, a jejichž rodiče sem "nepřivandrovali za penězi", ale které sem britská vláda nalákala za prací po druhé světové válce. No a jejich potomci nadále čelí diskriminaci.

Jako prodejce sendvičů v City jsem ale obsluhoval příliš mnoho černých, žlutých a bůhvíjakých ještě bankéřů s anglickým přízvukem, abych v nějakou plošnou diskriminaci věřil. Spíš jde o to, že pokud se někdo narodí v tak Bohem zapomenuté čtvrti jako Tottenham a ještě k tomu je černoch, tak moc vyhlídek na vstup do střední třídy nemá. A policie k mladým s takovým zázemím asi bohužel a priori přistupuje. Tolik k sobotní demonstraci.

V žádném případě se nejedná o "etnický" konflikt. Skupinky demolující obchody neměly s žádnými demonstracemi cokoliv společného a byly původu stejně smíchaného jako zbytek Londýna či částí Anglie. Přišli za "zábavou", které pro ně rabování obchodů a napadání policistů bezesporu představuje. Jsou to kluci, kterým nikdy nikdo nesměl dát na zadek. Jen doufám, že teď nebudou rozdovádění a nebudou města terorizovat v menších dávkách a skupinkách nadále.

Cesta z města

Čeká mě druhá výprava do ČR. Předem se omlouvám všem, se kterými se neuvidím. Hraji na svatbě Ondry a kromě toho mi zbude čas tak akorát, abych se viděl s rodinou.

Jsou prázdniny, musím se ohánět, a proto vlastně přijedu do ČR pouze na prodloužený víkend. Doufám ale, že se moje hraní na ulici omezí pouze na nedělní výlety do Notting Hillu.

Ani u počítače ovšem nezahálím. Nicméně se moje úsilí nyní zaměřuje hlavně na stránku www.zenbu.cz . Nacházíte-li zalíbení v kulturách dálného východu, podívejte se, komentujte, dělejte připomínky.