Výlet

Jako tlumočník v nemocnicích se občas dostanu k zajímavým případům a doslechnu se zajímavé a často dost smutné příběhy. Slib mlčenlivosti mě ale váže nic nepouštět ven. Nicméně to, že jsem dnes tlumočil poprvé italštinu, prozradit můžu. Taky to, že jsem byl párkrát nedostatkem slovní zásoby zahnán do úzkých. Nakonec ale vše dobře dopadlo a žádná informace se neztratila.

Když jsem byl na cestě domů, tak jsem v doubledeckeru seděl ve spodním patře. Těsně před jednou zastávkou se ozvalo z horního patra rychlé dupání takové, že trošku zbystřili všichni v přízemí. Po chvilce autobus zastavil a ze schodů seběhli jak střely tři mladíci, hip hopoví kapucíni. Když se autobus opět rozjel, sešel dolů někdo jiný, že bychom neměli nikam jezdit, že nahoře je zraněný člověk.

Po autobuse se začala šířit zpráva, že nahoře někdo krvácí z nosu a začalo i nám dole být jasné, co se asi tak odehrálo. Některým taky začalo docházet, že doopravdy nikam nejedeme, a tak se zvedali ze sedadel a vystupovali z autobusu. Za chvíli se schodů sešla dvojice Asiatů (tipuji na jihovýchodní Asii), jeden z nich s krvácejícím nosem. Nevypadal dramaticky zraněně, ale podle jejich slov, stejně jako slov očitých svědků, mu oni mladíci strhli řetěz z krku a při náznaku odporu jej před kamerami a spoustou očitých svědků zbili. Řidič nás z autobusu slušně vykázal, že musí zavolat policii a vše nahlásit. Další autobus přijel během minuty.

A tak mám během jednoho dne za sebou první tlumočení z italštiny a poprvé jsem se v tomto velkoměstě ocitl v blízkosti loupežného přepadení. Ve dvě odpoledne.