Můj táta říká "Dobrá zpráva není žádná zpráva" a opravdu takto média fungují. Japonsko není celé vzhůru nohama. Češi, kteří se nechali "evakuovat" vojenským letadlem, žádné újmy neutrpěli a většinou spíše chtěli ušetřit za letenku. Známí a příbuzní mé milé i mých spolubydlících žijí, nepřinášejí ozáření mír ani lásku. Více o tom píše v Japonsku žijící Čech a Čech, který byl s ostatními Čechy "evakuován". Je to střídavě k smíchu a k pláči. Představte si, že by tsunami zasáhla Ostravu (nevím jak, třeba by se nějak dramaticky rozlila Ostravice). Byla by to pohroma, sta tisíce lidí by se ocitly bez přístřešku a mnoho by jich zahynulo. A co by na to říkali Brňáci nebo dokonce Pražáci? A kdyby se vylila nějaká chemička?
Taky někdo dostal nápad rušit jaderné elektrárny, když jsou tak hrozně nebezpečné. To samotné bez komentáře. Tak jak jsem byl veden k ohleduplnosti k životnímu prostředí, kdy to jenom šlo, třídil odpad a vůbec, tak mi začínají populistické kampaně beroucí mou oblíbenou barvu (zelenou) nadarmo lézt pomalu ale jistě krkem. Filozofii Senilního ješity ale na chuť nepřicházím, nebojte.
Noviny ale opravdu moc nesleduji. Sedím doma a čekám, kdy že to začnu přesně učit. Dnes jsem byl vyplňovat formuláře a prozatím se držím hraní na ulici. Stále lepší než na sebe nechat řvát v prodejně sendvičů. A včera jsem v Notting Hillu našel obchod, ve kterém měli na prodej indžeru. Knedlík jsem tady od svého příjezdu neměl ani jeden a přiznám se, že mi opravdu česká kuchyně nechybí vůbec. Ale bez etiopské mi to jde opravdu ztěžka.
Měl jsem pocit, že bych po skoro týdnu něco měl napsat.
Žádné komentáře:
Okomentovat