Rozdíl mezi materialismem a bídou

Billy Bones. Ti, kteří jsou mí "přátele" na oné zrůdnosti na osm, mě možná viděli na fotografiích, některých velice zdařilých, z koncertů jedné kapely. Je jasné, že se jedná o Piráty, ne o indie kapelu. Tak, jak ve volbách Monty Pythonů, existovala "silly party" a "sensible party", tak já mám "silly band" a "sensible band". Členové obou kapel jsou co do konzumace alkoholu pravými hudebníky, ale fauna, kterou tvoří uskupení, jejíž hlavní postavou je tak trošku šílený zpěvák a kytarista původem z Birminghamu R, se opravdu může sejít jenom okolo někoho tak trošku šíleného.

Počet členů tohoto uskupení je proměnlivý, jednoduše proto, že ne pořád má každý čas a R nám domlouvá koncerty jak divý, takže se hraje tak dvakrát do týdne. Bohužel bez honoráře, zatím. Zase se můžeme chlubit, že na naše koncerty chodí celebrity a rodiče celebrit.

Po jednom z vystoupení tohoto varieté jsem měl zkušební směnu v obchodě sítě občerstvení EAT. Otevírání krabic a sáčků a podobné pro někoho jiného nenáročné úkony byly pro mě jako pro chronické nemehlo zcela nemožné, ale přesto mě přijali. Jsem si vědom, že mě nečeká žádné "dobré" zaměstnání v tomto městě. Obchodu, tj sféře, ve které bych se svými znalostmi jazyků podle všeho mohl nejspíše najít uplatnění, se se svojí povahou budu muset vyhýbat širokým obloukem. Nezbývá, než si práci vymyslet sám. Jinak se totiž hudbou, tj sféře, ve které bych našel uplatnění nejraději, asi ani neuživím. Možností by bylo učení hudby, o tato místa ale zpravidla bývá opravdu hodně zájemců.

Taky jsem díky výpovědi suši baru mohl přestat odmítat tlumočení pro nemocnice. Zatím mi volají na češtinu, neboť asi pochopitelně na italštinu dostávají přednost rodilí mluvčí. Práce to není špatná, ale nepravidelná, takže bagety, sendviče, kafe, řvaní, že to dělám pomalu, vstávání na šestou a přemýšlení, jak dlouho celé toto bude mít smysl. Nepodaří-li se mi najít způsob výdělku s hudbou, tak asi ani moc dlouho už ne.

Malý vousatý irský akordeonista, vysoký jihoanglický hezoun hrající na banjo, londýnský slide kytarista indonéského původu - profík a tudíž pijan, houslista z Yorku ve službách jejího veličenstva, bubeník, který pro hraní s pirátskou kapelou ani nemusí volit převleky, nově trumpetista, který nás už několikrát zvučil, hlavní postava R a moje maličkost. Mám celé toto uskupení neobyčejně rád, hraní je mi potěšením a každý koncert je radostí. Nenajdu-li ale i hraní, které mě bude aspoň částečně živit, budu mít pocit, že jsem se těch 8 let intenzivně věnoval studiu cella pro vlastní potěšení. Svět by byl krásný, kdyby to stačilo k zaplacení nájmu a nákupu stravy.