Working Class Hero?

Věděl jsem, že to není navždy. Bylo mi jasné, že spíše dříve než později to budu muset skončit. Nenapadlo mě ale, že by to měla ukončit druhá strana. Dozvěděl jsem se, že jsem příliš intelektuální typ neschopný pracovat efektivně pod tlakem, rychle řešit několik úkolů současně a že bych pro ně mohl pracovat, kdyby to byla pátá restaurace, ale že na tento nový koncept se nehodím, protože nových podnětů, které nedokážu včas zpracovávat, bude hodně. Změny se budou dít neustále a já prý potřebuji mít všechno naplánované, abych něco udělal. Něco na tom bude, ale když někomu řeknou, že nezvládne práci ve fast foodu, tak to jeho víře v uplatnění na pracovním trhu moc nepřidá.

S penězi se opět budu muset poprat, i když školení dostanu zaplacené. Musím se ale přiznat, že mi bude chybět kolektiv, se kterým jsem teď strávil dva týdny jako na nějakém letním táboře. Poláci, ze kterých, mám pocit, už polovina svoje působení ve fast foodu kvůli neshodami s šéfem asi taky ukončila. Ruský fotbalista A, který mě rozesmíval imitováním ruského přízvuku, který sám jinak téměř neměl. Přátelská Francouzka L, Londýňanka M, která mou roztržitost odměňovala hlasitým černošských smíchem. Napůl čínská Angličanka S z Básu a napůl čínský Angličan B, který fast food bere jenom jako způsob výdělku, než se může stát taxikářem. Bangladéšané A a R, kteří mě naučili základní konverzaci svého jazyka, G z Budapeště, díky které jsem se zlepšil v mluvení pozpátku. Francouz N, fanoušek bojových umění, snaživec a militarista (no,ten mi asi zas tak moc chybět nebude...), londýnská Maďarka M.

Dali si záležet, abychom se všichni dobře poznali, abychom pracovali jako tým a vzápětí tento výraz začali zneužívat a mířit jej proti nám, když potřebovali něčeho dosáhnout na úkor nás, team members. Příští týden si mě překladatelská agentura má přezkoušet z němčiny a italštiny a dnes vyjíždíme do jednoho z nejrurálnějsích hrabství Anglie hrát na festival s SL. Těším se.