Opět se těším na spanilou jízdu s SL a celou jeho neustále se měnící družinou do zapadlého hrabství Shropshire a méně zapadlého Cambridgeshire. Zítra přijede až ze západního Yorkshiru houslistka G a na obou festivalech by měl hrát nejen židovský harfista M, ale i perkusionista a židovský harfista S.
Ten minulý týden nijak nereflektoval náznaky mé radosti z nové práce a vymyslel deset tisíc způsobů, jak mít výdělek, aniž bych musel ztrácet čas a energii smažením závitků a "mrháním svým talentem", jak to nazval on. Ztráta času to svým způsobem je, ale někdy se nedá nic dělat. Výdělek ale v této chvíli potřebuji jistý a ne že někdy možná. Navíc jsem přistěhovalec a i když v jedné ze zemí k přistěhovalcům nejpřátelštějších, můj status oproti domorodcům je zatím jiný. Nicméně mi jeho popichování pomáhá nepolevit v hledání způsobů jak ven z této situace kdy pracuji za nemálo více než je zákonné minimum.
Zítra na sebe opět jdu nechat řvát a pozítří otevíráme bistro u jednoho z nejrušnějších nádraží Velké GB. Řvaní mi nevadí, člověk má volnost si myslet něco o mentálně retardovaném jedinci, reprodukčních orgánech nebo defekaci, a důležitě řvoucího šéfa vlastně ignorovat. Problém je malá flexibilita a nemožnost vědět, jaké budou mé směny víc než týden dopředu. Nikdo do Londýna nepřijel krájet zeleninu. Já ale mám tu smůlu, že krájení zeleniny v době, kdy mí spoluhráči musí vystupovat v Camden Townu bez cella, mi brání v tom, co jsem sem přijel dělat já a časem se ze spoluhráčů mohou stát bývalí. Díky této bezcílné činnosti ale mám na hodiny s N a snad i tentokrát na nájem. Londýn se mazlí jen s těmi, co si na to vydělají. Neměl bych si stěžovat, jsem v centru kapitalismu.
Žádné komentáře:
Okomentovat