Hráli jsme na Brick Lane s irským akordeonistou D klezmerový freylakh, když se před nás postavil houslista se skládací židlí. Rád se setkávám s jinými muzikanty. Na ulici ale dobré neznat bratra, a tak se člověk časem naučí ostatní buskery brát jako mírnou hrozbu. Tentokrát se moje paranoidní intuice mýlila. Houslista se k nám přiblížil, a jestli jsme z Izraele. A my že Irsko a Česká republika. A on že je z Irska taky, herec, měl představení ve West Endu a šel si na ulici zahrát. Že přijde ještě jeden kamarád, kytarista, a jestli se k nám do té doby může přidat. Nebudu zacházet do podrobností, ale díky jeho pěveckému a vskutku hereckému projevu a výběru známých folkových melodií, se kolem nás tvořily tančící hloučky a vydělali jsme si více, než bych čekal. Taky jsme se pokoušeli přijít na akordy písně Come on, Eileen! Přišel jsem o nejlepší, když jsem šel vyzvednout kamaráda O (druhého kamaráda z dob před přestěhováním, který mě zde navštívil). Za tu dobu totiž kolem jamujících Irů prošel autor tohoto velkého hitu 80. let, a tak se mohli zeptat, jaké akordy tam teda jsou, přímo jeho. Inu, Londýn. Když jsem se vrátil, byl herec už někde za rohem s celebritou.
Počasí tu je vskutku nevyzpytatelné. Podíváte se z okna, ale odhadovat, jaká bude teplota, je jen pro odvážnější. Včera jsem po nesmírně slunném a teplém velikonočním období vyšel nalehko v košili, když mi cestou na Carnaby Street začalo docházet, že jsem se opět spletl. Bylo tak o deset stupňů méně, než by se podle slunečního jasu mohlo zdát. Jsme blízko moře a výkyvy jsou opravdu rychlé, nečekané a zákeřné. Přes to, že jsem tak trošku mrzl a musel překřikovat prodavače svatebního speciálu periodika Sun, tak se na den v týdnu dařilo. Opět několik vizitek a výdělek takový, že třeba nakonec budu i mít peníze na pivo v ČR. Prodejce speciálů byl usměvavý Bangladéšan, kterého nijak nermoutilo, že nic neprodal a smál se tomu, jakého to má hloupého zaměstnance, že za takovou volovinu chce 5 liber. Je placený od hodiny, tak se smát může.
Někdy se ale nedaří. Potvrdilo se mi, že je pramalá souvislost mezi kvalitou výkonu a výdělkem. Podle očekávání mě většina lidí stejně poslouchá pouze okrajově a rozhodnutí drobné hodit či nehodit je učiněno ihned po spatření osamělého umělce. Problém je v tom, že se vždycky může vyskytnout někdo, kdo tomu rozumí. Tak jsem si jednou popovídal s cellistou Madras String Quarteta a včera s pánem, co se zná s Lynn Harrellem (jedním nejslavnějších cellistů současnosti).
Na počasí si nestěžuji. S tím nic nenadělám a musím holt být na jeho zrádnost lépe připravený. Doufám ale, že rozmarům štěstěny při pouličním hraní nebudu muset být naplno vystaven už moc dlouho. Vlastně se to už mění. Tlumočení už začíná jako záchranná síť fungovat a termíny začátku na obou školách se nezadržitelně blíží.
A na závěr věc, o které jsme se měl zmínit před několika týdny. Ku příležitosti svých 80. narozenin tady měl galavečer s kupou celebrit Michail Gorbačov. Když jsem se pozastavil nad bizarností oslavy narozenin komunistického totalitního vládce v centru kapitalismu & demokracie, tak jen můj anglický kamarád utrousil, že ho my, východoevropané, jako hrdinu asi nevnímáme. Je problém ve mě, nebo se svět zbláznil? Držím se Bacha.
Žádné komentáře:
Okomentovat