Už jsme přestěhovaní. Je to moje čtvrté bydliště od příjezdu do tohoto města. Snad tady už nějakou dobu vydržím. Opět Hackney, opět spolubydlení, ale zatím největší pokoj, který jsem tu obýval. Termín začátku učení na obou školách je už přesně daný. Až po výletě.
Ulice, ve které bydlíme, je plná obchodů s karibským jídlem a tureckých podniků, kaváren a nezbytných cornershopů ( i když jeden z nich, mám pocit, patří Indům). Karibští obyvatelé této ulice jsou snad Jamajčani, snad z jiných ostrovů "Západní Indie", snad z Guyany (i když o tom pochybuji).
Než jsem sem přijel, měl jsem jako asi většina Čechů, kteří vyrůstali v kontaktu s evropskou alternativní kulturou, dojem, že většina Jamajčanů, které potkám, budou dredatí pohodáři uctívající Haile Selassieho, kouřící ganju a poslouchající reggae, drum and bass či dub. Hned po svém příjezdu jsem pár dní pobýval ve svérázném hostelu v Greenwich, který patřil paním západoindického původu, které všechny oslovovaly "darling" a "sweetheart" a měl jsem příležitost všimnou si několika věcí: Většina Jamajčanů navzdory mému přesvědčení, že pro ně je Etiopie zemí zaslíbenou, už dávno není Habeší nijak nedšená; oblasti obývané lidmi karibského původu mívají špatnou reputaci; a nakonec tito "pohodáři" holdují kromě na pohled neškodné ganji i všem jiným látkám na pohled velice škodlivým.
Osídlování Anglie lidmi z těchto zemích začalo po druhé světové válce, kdy bylo zapotřebí levné pracovní síly. No co, když jsou chudí ve své domovině, můžou být chudí v Anglii, ne? A samozřejmě byli přesunuti do oblastí buď vybombardovaných (velké části východního Londýna, včetně Hackney) anebo nově postavených bez předchozího zásahu Wehrmachtu. Čelíce předsudkům ze strany bílých Angličanů, protože nejsou bílí a Afričanů, protože nejsou "opravdoví", inu, Afričané.
Chudoba to byla samozřejmě pouze relativní, ale o tom možná jindy. Nicméně i jejich dřívější domovina vznikla jako země otroků. Všichni, včetně nejbohatších a nejmocnějších byli jejich potomky. Bez předsudků a bez zobecňování členové společnosti, která není zvyklá rekrutovat elity z vlastních řad, mají ve společnosti cizí, která je navíc a priori bere jako novou "working class", pramalou šanci na uplatnění. Jedním dechem musím dodat, že například můj budoucí šéf z college, který mi domluvil i práci na další škole, který je sám jamajského původu, na Jamajce vyrůstal, je kromě učitele klavíru lékařem, mluví plynně sanskrtem (zvláštní spojení, vzhledem k tomu, že sanskrtem dnes už vlastně nikdo nemluví, ale budiž) a má konexe v nejvyšších sférách světového hudebního průmyslu.
Co z toho plyne? Nic. Jen to, že bydlím v ulici, kde kromě bílé poloviny obyvatelstva, která se sem nastěhovala během posledních deseti let, žije karibská většina, neznamená, že zde běží život v rytmu reggae a všudypřítomné vůně konopí. I když plakát Haile Selassieho jsem tu už zahlédl.
Žádné komentáře:
Okomentovat