Hromady

Je zajímavé, čemu se člověk učí věřit. Kdyby dost dlouho od někoho poslouchal, že koule je hranatá, tak by snad nakonec dokázal hrany i spočítat. Sám se bavím tím, jak člověk musí snášet na něho se neustále valící obrovité hromady bullshitu (ačkoliv se záměrně vyhýbám anglikanismům, tak český ekvivalent "kecy" mi tak nějak nepřijde dost úderný).

Televizi nevedu a celkově sleduji média tak málo, až se za to tak trošku stydím, a tak mi velká část této hmoty, která se na zbytek obyvatelstva zeměkoule hrne, uniká. Nicméně vzhledem k tomu, že pracuji pro korporaci, velikána, síť fast foodů, tak si jí užívám dosyta. O něčem jsem se zmínil v souvislosti s našim uvítacím dnem, to ale nebylo vše.

Nedávno mi moje vedoucí vyčetla, že do služby zákazníkům dávám málo své osobnosti. Přišlo mi to komické. Obléknou nás do uniforem stejného střihu, barvy a velikosti a kladou nám na srdce, abychom dali průchod své "osobnosti". Jediné, co jsme si pod touto výtkou představil, bylo to, že se mám na zákazníka za každou cenu přiblble usmívat. A měl jsem pravdu. Vedoucí to myslí dobře a je mi sympatická, ale to, že dělá kariéru v takovéto instituci, svědčí o tom, že na celý tento bullshit a nazývání věcí nepravými jmény přistoupila a já tuto hru tedy ochotně hraji taky. A tak se usmívám, jako úplný tupec. Sám jsem si vědom, jaký je to nepříjemný pocit, obsluhuje-li mě v obchodě či restauraci personál s nezájmem či dokonce očividnou nechutí. Ale posuďte sami, měl jsem snad někdy problém s vystupováním?

A také posloucháme, jak zákazník nikdy nesmí čekat, nemá dokonce ani právo se moc dlouho rozmýšlet. Musíme jej hned při vstupu do obchodu odchytit a zpracovat. Že on platí naši mzdu, mi jednou říkal jeden můj nadřízený. Tím jsem dostal několik lopat mazlavé hmoty přímo do obličeje.

Není to jev nový a s demagogií se člověk shledává všude. Mladí muži si v historii mysleli, že padají za vlast, víru, ideály a bůhvíco jiného než mocenské či majetkové zájmy někoho jiného. Dodnes tomu vlastně není jinak. Lidé si kupují jídlo, o kterém jim někdo řekne, že je hodně zdravé, než průzkum za 30 let zjistí, že vlastně ne, ale že zato je moc zdravého něco jiného. Spoustu technických vymožeností a hračiček "potřebujeme" přes to, že jsme o jejich existenci před 10-ti lety nevěděli. Lidé věří, čemu chtějí a když se jim dostane něčeho, čemu věřit nechtějí, tak se smějí. A tak se můj úsměv při zákaznické službě někdy přeměňuje ve smích nad celým tímto divadlem, jehož jsem se stal protagonistou.