Krátký příspěvek o stěhování

Francouzsky "akné", japonsky "hakkuni", já Hackney opouštím. Říkal jsem si, že třeba jenom dočasně, ale pokud růst cen v této kdysi chudé a nebezpečné čtvrti bude pokračovat, možná to tak nedopadne. Můj nový domov se uvolní až v sobotu, a tak mě čekají tři noci na gauči u zpěváka z LA. Poté znovu přesun s veškerým mým majetkem do čtvrti Bethnal Green. Leží pouze kousek jižně od Hackney a patří pod obvod Tower Hamlets, centrum East Endu, který se rozprostírá od čtvrtí Whitechapel a Bethnal Green s muslimskou většinou až po Canary Wharf, nablýskanou výkladní skříň pokročilého kapitalismu s mrakodrapy s obřími nápisy názvů bank. Dům, do kterého se mám stěhovat, nevypadá špatně, ale okolních několik málo věžáků připomíná stará dobrá sídliště z opačného konce toho, co kdysi byla železná opona.

Ode dneška jsem oficiálně vyléčen ze zlomené klíční kosti, zaplatil jsem částku vyšší než za ojeté kolo za opravu svého ojetého kola (i když onu částku beru jako poplatek za lekci proti prokrastinaci) a teď sedím ve svém už takřka vybíleném pokoji a čekám na paní domácí, že jí poděkuji, předám klíče a že se rozloučím se spolubydlícími. I když pokoj, který budu mít v bytě s dalšími čtyřmi lidmi (Polsko - 2, Austrálie -1, Švédsko -1) není zlý a mým potřebám by měl stačit, nejdu bydlet do lepšího, ale šetřit musím na všem, na čem se dá. A hodiny japonštiny si přece jenom neodpustím.