Angličané rozzlobení & veselí

Na nějakou dobu jsem se odmlčel. Neplánovaně, jednoduše kvůli tomu, že jsem měl většinou jiné věci na práci než sedět u počítače a taky kvůli tomu, že ani moc nebylo co psát. Některé věci takřka ve vývoji a člověk něco nechce zakřiknout a něčeho vývoj není až tak zajímavý.

Každý všední den přes obědy jsem v suši baru. Přesouvám těžká závaží z A do různě vzdálených B a nadávám u toho, že mě to nechají všechno nosit pěšky. Občas povýším a dělám (za stejné peníze) číšníka a občas při práci i konverzuji japonsky, německy či dokonce s personálem kuchyně portugalsky. Všichni se moc diví, že s takovými jazykovými znalostmi nedělám nějakou "lepší" práci. A ne a ne je přesvědčit, že tyto moje znalosti jsou při hledání práce k ničemu. (Kdo žádá vysvětlení, nechť se mi ozve, rád odpovím.)

Nenudím se. Už nejsem stálým členem folkové kapely GB, ale mám za sebou tři zkoušky s rockovou kapelou LA, která v poslední letošní letní den křtí svůj nový singl. Tato čtveřice přizvala mě a houslistku (a časem ještě druhou zpěvačku a trumpetistu, ještě jsem ale neměl tu čest) na svoje londýnské koncerty a teď pracujeme na tom, co má být prezentace jejich alba, které už je nahrané, ale vychází až příští rok. Musím říct, že mě jednak baví zahrát si opět úplně jinou hudbu, která ještě k tomu opravdu šlape a po všech jazzových, folkových, klezmerových a bůhvíjakých muzikantech jsem rád, že jsem v osobě houslistky potkal někoho, s kým si můžu popovídat o houslových a cellových koncertech a sonátách. Jsem rád, že nejsem nucen tyto konverzace vést neustále, ale přece jenom zjišťuji, že máločemu asi rozumím tak hluboce jako vážné hudbě. (Ano, sám se divím.)

Dnes stávkovalo metro. Ale autobusy i vlaky jezdily, takže na autobusovém nádraží u nádraží vlakového Liverpoor Street Station měli Angličané a spřátelené národy možnost předvést, jak pěkně umí stát ve frontě. Umí, taky prý fronty vynalezli. Akorát ten přistěhovalec, co se mezi nimi snažil prodrat s vozíkem plným krabic na take-away sushi, asi musel většině frustrovaných cestujících pěkně pít krev.

Zatím je překvapivě pěkné počasí. Pár dnů se vskutku anglickým už jsme zažili taky, ale nemůžu si stěžovat. Říká se, že tady prší pořád. To ale vůbec není pravda, pouze dvakrát třikrát do dne sprchne. Když tak sprchovalo včera při odchodu ze zkoušky, konstatoval jsem, že jsem se kvůli počasí do Londýna nestěhoval. Angličani se smáli.