V suši baru bych se už občas nudil, kdyby mi vedoucí ve svém rodném jazyce občas nevyčinila za nesplnění nějakého veskrze nemožného úkolu a kdyby po mě občas brazilští kuchaři nechtěli nemožnosti a kdyby mě občas všichni nerozčilovali tím, jaká závaží mě nechají nosit. Obzvláště rád mám nakupování různých kvant pětikilových pytlů s hnědou rýží. Beru to z lepší stránky, kde se berou, tu se berou svaly a taky jsem díky svému odmítavému postoji k cestování městskou hromadnou dopravou shodil. Jen tak dál!
V Londýně je prý 10 000 Japonců. Bezpochyby 9 998 z nich bylo v sobotu na japonské oslavě, festivalu, 祭り, na tržišti Spitalfields nedaleko Ribapuru Sutoríto Station. Aspoň jedna z prodejkyň našeho stánku byla z Japonska a ačkoliv jsem na obzvláště postarší a angličtinou asi příliš nevládnoucí Asiaty dokázal reagovat taky, přece jenom bylo lepší svěřit péči o tyto případy číšnici z Hokkaida, prvního člověka z tohoto ostrova, kterého jsem potkal. Navíc jsem na řvaní "Miso soup!" a "Iraššaimase!", aby si nás někdo všiml, trošku plachý. To ale německou vedoucí nikterak nezajímalo. Tak jsem hulákal z plných plic, kdybych měl méně pigmentu, tak bych se červenal a těšil se, až budu zase moci v klidu v zákulisí chystat ony slavné polévky miso. Suši šlo na dračku.
Ve své polední pauze jsem se stihl i porozhlédnout po tržnici, kde se festival konal. Pořadatelé zřejmě měli v úmyslu na něj nacpat vše, co nějak souvisí s Japonskem, a tak se půl hodiny po hráči na šamisen na stejném pódiu kroutila Japonka s modrými vlasy do rytmů písní z anime, zatímco jinde spolu (asi ale jenom jako) zápisili bílí zápasníci všech možných bojových umění a k tomu z jiné scény bubnovaly japonské bubny. A k tomu ještě všechny stánky s jídlem, které dle mého očekávání stály za ochutnávku a tak jsem mohl přejedený v prodeji pokračovat.
A teď z jiného soudku. Na onom nádraží Ribaruru Sutoríto, kde přes týden pracuji, už od pátku 10. září nefunguje jeden ze dvou výtahů. K veliké radosti mé a jednoho zaměstnance Marks & Spencer, taktéž v prvním patře, dnes dopoledne vypověděl službu i ten druhý. Stane se. Mě ale zaráží, že nikdo nebyl schopen ten, který používají všechny obchody a restaurace v prvním patře, opravit za celých 10 dní. Vůbec mi to nejde dohromady s precizností, kterou bych zde očekával. A doprava autobusy mi připomíná hromadnou dopravu v zemi Alighieriho.
Žádné komentáře:
Okomentovat