S budoucností jistou jako cena ropy za rok se nežije zas tak špatně. Zjišťuji, že pozvolna zapomínám česky (opravdu). Možná mi češtinu vytlačuje italština nebo japonština. Oběma jazyky mluvím častěji než česky a zatím mnohem hůře než anglicky.
Když jsme tak u těch jazyků. Po jednom z koncertů v Německu (a vydařené byly vlastně skoro všechny, dařilo se vskutku dobře) jsem se bavil s jedním mladým mužem s dreadlocky, který na jamu po koncertě s námi hrál na cajon.
Říkal, že je super, že umím tolik jazyků. A já, že to je pěkné, ale že se tím ani neuživím. Že hraji na ulici a občas tlumočím. A on, že to není podstatné. Prý jsme naučeni svět a lidi kolem sebe pozorovat na základě, tzv. kulturních rozdílů, které se dělí hlavně na základě jazyka. A když člověk mluví více jazyky, proniká do myšlení těch, jejichž mateřštinou ten jazyk je a s troškou pozornosti zjistí, jak moc ty "kulturní rozdíly" jsou povrchní.
Nemohu než souhlasit. K tomuto prozření jsem došel letos v Japonsku.
Žádné komentáře:
Okomentovat