Indi, Itali a Pythagoras

Od svého pseudbuddhistického blouznění na střední škole a společného vaření v kuchyni studentské ubytovny v Padově, kde jsem přebýval s několika Indy ve mě zájem o vzdálený Bhárát pouze dřímal. V, který učí se mnou na college, se rozhodl vzít mě s sebou na pouť za poznáním indické vážné hudby. To, že to vše znamená hrát placené koncerty, činí tuto veskrze duchovní záležitost ještě o něco příjemnější. Až po novém roce, ale už zkoušíme a máme za sebou i nějaké to nahrávání. Otevírá se mi před očima zcela nový fascinující svět.

A znovu tu je Ital F a s ním další Ital a zkoušíme klezmer. Taky jsem se rozhodl znovu začít brát hodiny violoncella. Vloni jsem při svém prvním pokusu dobývat svým hraním ulice Londýna potkal cellistku, která dělá to, co já, akorát mnohem lépe, a tak jsem rád, že jsem konečně narazil na někoho, od koho budu moct okoukávat, jak se hraje ten jazz a "world music" (nesnáším tento název, ale co se dá dělat) na ten samý nástroj co já.

Jazz je svoboda, domnívám se stále. Přesnější by asi bylo říct, že to je cesta ke svobodě. Sóla Charlieho Parkera zní velmi svobodně, ale při pohledu zblízka člověk zjistí, že to všechno má řád, nic není náhodné a a improvizace je mnohem méně volná, než by si nezasvěcený člověk mohl myslet. Vždyť Charlie cvičil několik let 14 hodin denně! Hudba sfér jednoduše nikdy nevzniká nahodile.