Shodou okolností měla jedna slečna (nebo mladá paní, vím já), co se mnou kráčí vstříc zdárnému konci učitelského školení, přednášku o kulturní mnohotvárnosti Londýna hned den po mém blogovém výlevu minulý týden. Tomu říkám náhoda!
A už jsem mohl s komorákem hrát. Jen se mi to křížilo s učením, tak z toho tentokrát nic nebylo. S tím se ale počítá, vzali nás víc, že budeme alterovat, a jsem potěšen, že se mnou pan ředitel komunikuje. Tím mám na mysli ředitele komoráku, samozřejmě.
Nedávno mě napadlo přirovnání. Lidé, co mě vidí po dlouhé době, se mě ptají, jak mi jde japonština. A já že pomalu. A opravdu jde pomalu. A teď to přirovnání: Když budete mít jednu libru a někdo vám dá druhou, máte o 100% víc. Když dostanete další, je to jen o 50% víc. Když další, už to je jen 33,3(perioda)%, když další 25% a tak dále. Čím víc víte, tím víc víte, že nic nevíte. To není moje myšlenka, i když místní pivo je opravdu slušný bolehlav.
Anebo Zenon. Achilles se může třeba na hlavu postavit, ale želvu nedožene. Vzdálenost se jenom zmenšuje a zmenšuje, želva ale bude pořád napřed. Mám štěstí, že japonský jazyk je spíš takový hlemýžď, snejl, neboť se za tu dobu, co se jej učím, pohnul pramálo (teda až na to, že minulý rok přidali skoro 200 znaků k těm základním, hrome!).
A je tu podzim. Teploty jsou asi o 8,4 stupňů Celsia nižší než v létě. Sibiř nadohled.
Žádné komentáře:
Okomentovat