O Ostravě, věčných studentech a počasí

Začal etiopský Nový rok. A uplynulo 10 let od největší tragédie v moderní historii mystifikace. Taky došlo k menšímu nedorozumění mezi mnou a mou almou mater, když jsem si myslel, že moje učitelská kvalifikace je k něčemu za hranicemi Moravskoslezského kraje. Ostravákům se podařilo prosadit studium kvalifikující možná k vyučování, ale s počtem kreditů nižším, než tomu je u obdobných škol jinde. A tak s vědomím, že ten diplom je dobrý tak akorát na to, aby se Ostraváci navzájem poplácávali po rameni, jak jsou šikovní, začínám chodit na nudné školení, abych byl kvalifikovaný i tady. Na druhou stranu dostanu zadarmo něco, za co jiní musí platit.

Taky jsem začal učit klavír. A chystá se sem znovu bláznivý Ital F, začínám zkoušet brazilskou hudbu, pořád ještě hraji na ulici a spoustu času tráveného v dopravních prostředcích se učím japonštinu. Včera jsem se viděl s T, mým americkým kamarádem z časů konzervatorijních, díky kterému mi znovu došlo, že nejsem jediný, kdo prahne po poznávání nového a kdo by měl pocit, že by krněl, kdyby se něco neučil nebo něco nestudoval a s každou načatou věcí neskončí, dokud nemá pocit, že je nějakým způsobem dokonáno. U jazyka plynnost, která u mě ještě zdaleka dokonána není.

Možná začíná podzim, ale já tvrdím, že začal před rokem a snad skončí s příštím jarem. Loňské léto bylo nádherné. Letos ale jakoby si to anglické počasí vybíralo.