Pozadí pěkně ztřeštěných let osmdesátých by nabídly části obvodu Hackney jako Dalston či Shoreditch. Teď mě napadá, že možná můj odmítavý postoj k estetice desetiletí, ve kterém jsme se sám narodil, pramení z toho, v jaké zemi se tomu tak stalo (tedy, moje narození). Vnímám ji (tu estetiku) jako největší úpadek od dob raného středověku, ale na ospravedlnění je třeba dodat, že v Československu tento úpadek dosáhl rozměrů zcela monstrózních. Viz vynikající dokument Paskvilu.
Tak obludné újmy smysl pro krásu v zemi, které v této dekádě přinesly světu třeba Cure nebo Depeche Mode přece jenom neutrpěla. Nemůžu se ale bránit divnému pocitu ze situace, kdy většina kapel, které jsou na koncertech v oněch centrech rokenrolu, zní jako něco, co jste už slyšeli. O to hůře, když většina z nich zní stejně jako ty samé dvě, tři kapely. Každá doba s sebou nese specifika, která nejspíše lze vnímat jako uniformitu. Když ale tato uniformita spočívá v napodobování hudby, která stejnými místy zněla před třiceti lety, je něco špatně. Rock'n'roll byla vzpoura, svoboda, mládí, už třicet let se ale jedná o pouhou zábavu, které se věnují rozmazlení přerostlí puberťáci ze středních vrstev.
Nedám na Hackney dopustit. Líbí se mi tu a jentak v jiné části Londýna bydlet nechci. Nemůžu si ale pomoct a věci kolem sebe vidět kritickým pohledem. Kdysi jsem si říkal, že není moc fér, že se tato část, kdysi nechvalně proslulé centrum gangů a pouličního násilí, díky vyšši bezpečnosti stala taky mnohem dražší, což může mít za následek vypuzování původního obyvatelstva.
Věci se měly následovně. Hackney mělo pověst špinavého a vražedně nebezpečného místa. Tak nebezpečného, že do tohoto obvodu sousedícím se City of London radní pro jistotu ani nezavedli metro. Díky tomu všemu tu bylo levno.
To začínalo přitahovat dva druhy lidí: umělce a "umělce". Rozdíl mezi oběma pojmy je velmi malý. Ti první se sem začali stěhovat kvůli tomu, že díky menšímu finančnímu tlaku mohli svobodněji tvořit (velmi zjednodušeně řečeno, až to zní hloupě), pronajímat si nevyužité prostory, platit méně za nájem a přece jenom žít v centru dění.
Ti druzí sem přišli z popudů podobných, rozdíl je jen v tom, že měli záda krytá tak trošku bohatými rodiči (přes veškeré fňukání o krizi je britská střední třída stále bohatší než 99,9% zbytku světa), což ucítili ti, co tu byli dříve či původní obyvatelstvo. Nájmy stoupaly, ale na druhou stranu začaly kvést místní obchody. Střední třídě totiž přijde, že není na světě nic lepšího, než nakupovat v místních obchůdcích a nepodporovat strašlivé korporace (které dávají práci těm původním obyvatelům této kdysi zoufalé oblasti).
Když jsem se jednou před svojí známou (z těch, co tu jsou z novousedlíků nejdéle, asi 10 let) zmínil, že je trošku nefér, že se původní obyvatelstvo musí stěhovat na periférii kvůli tomu, že se sem "za dobrodružstvím" sesouvá střední vrstva z celé západní Evropy, odpověděla mi, že s tím se nedá nic dělat. Hackney se vskutku stalo mnohem bezpečnějším a lepším místem pro život, což s sebou vždy nese vyšší náklady na život v dané oblasti. Že se to tak děje v mnohých evropských městech.
To bych bral. Když se ale zmínila, že ti "chudí" stejně chodí nakupovat do Teska a nepodporují místní byznysy, tak jsem měl pocit, že jsem celou tuhle hru prokoukl. Příslušníci střední vrstvy chtějí mít ze sebe dobrý pocit, že dělají svět lepším tím, že nakupují fair trade zboží a organické potraviny v útulných obchůdcích na rohu své ulice. Prodavači a majitelé těchto byznysů je v jejich postoji podporují (sami z toho mají slušný zisk). No a ostatní ať si trhnou, když nemají na to zachránit planetu!
Je proti čemu se bouřit, ale rokenrolem ani folkovými protestsongy to už bohužel nebude. Doufám, že rychle někdo s něčím přijde.
Žádné komentáře:
Okomentovat