Blíží se silvestr, ale já nebudu upadat do bezduchého tlachání televizních moderátorů o bilancování, co s sebou starý rok přinesl a nebudu dělat do Nového roku předsevzetí. Nebudu přát čtenářům šťastný Nový rok, protože lidé, které mám rád, vědí, že jim vše dobré přeji a nejspíš budu často beztak mít příležitost využít mnohem "osobnějších" prostředků, jako je skype, chat na facebooku či dokonce email.
Z mého nového pokoje se zanedlouho stane bývalý. Důvody různé, ale konečně impuls toto rozhodnutí neoddalovat přišel ve formě velice ošklivé hádky se spolubydlícím. Nic si z toho nedělám, doopravdy jsem se chtěl stěhovat jinam. Jen vyřešit na nějakou dobu mou stále neutěšenou finanční situaci. Nazývám se hlupákem, že jsem si jako cíl nestanovil už dávno dělat to, co mě baví nejvíce, co mi jde a na co jsem patřičně kvalifikován. Přátelé mí, umět x jazyků je zhola k ničemu, není-li člověk nadán obchodnicky, vadí mu otravovat lidi po telefonu, nebo není specialistou v činnosti spojené se zacházením s penězi.
A tak budu doufat, že se mi ozve pokud možno co nejvíce studentů violoncella a že mi vyjde nějaký konkurz a začnu konečně vydělávat hraním na nástroj, na který jsem si na cestu sem pořizoval letenku. Naštěstí nejsem materialistou, a tak mě nedostatek peněz ničí pouze ve chvílích, kdy mi působí neschopnost pořídit si nejzákladnější věci. Jakmile se toto změní, tak nebudu mít důvod k nářku, neboť ostatní, důležitější věci mám nebo jsou na dobré cestě. Když jsem byl středoškolákem a moje fascinace východními filozofiemi teprve začínala, vyčetl jsem z knih, že pro dosažení věcí je dobré radovat se ze samotné cesty. Není tomu jinak a jsem také rádza dílčí úspěchy, kterých se mi po té cestě dostává a které mi ukazují, že cesta je správná. Nezbláznil jsem se a na Nový rok pravděpodobně budu mít kocovinu jako každý jiný.
Žádné komentáře:
Okomentovat