Já, býk a dva odkazy na Jáchyme, hoď ho do stroje! (kdo je najde, je vítězem)

Vánoční dárky. Kino, restaurace, koupit si něco hezkého na sebe. Parfémy, antiperspiranty a vše pro osobní hygienu. Hudební nástroje a jejich údržba. Nový obal na violoncello. Pořídit si reprobedny nebo sluchátka, ať nemusím hudbu poslouchat z notebooku bez basů. Nechat se ostříhat. Zajít si na výstavu, do divadla nebo na pivo s přáteli. Dobit si kredit v telefonu, nebo uzavřít s operátorem smlouvu. Knihy. Nakoupit jídlo, zaplatit dopravu a mít na nájem. Jen kdyby mi někdo povídal, že peníze nejsou zapotřebí, tak ať ví, kam dotyčného či dotyčnou pošlu.

Občas se zamyslím. Proces bolestivý a někdy až nepříjemný. Napadá mě, co tady vlastně dělám, proč tu jsem. Nepouštím se do větších akcí a tyto úvahy ponechávám o svém působení v Londýně, ne své pozemské existenci jako takové. Pracoval jsem jako prodavač v obchodě se sendviči, jako poskok v suši baru, jako telefonista v češtině a němčině, učil cello a němčinu, rozvážel sendviče, měl několik málo placených koncertů a přitom všem neustálé finanční potíže. Stojí to za to? Nebylo by bývalo lepší zůstat sedět v ČR, sehnat časem práci v oboru, učit si dál po jazykovkách a mít klid? Anebo by nebylo lepší si pár svých saků & paků (můj majetek se stále vejde kromě peřin a cella do jednoho kufru), kapitulovat a vrátit se do země, kterou stále tak nějak asi ještě pokládám za svou domovinu?

Asi ne. Je to pro mě zhola nemožné z několika důvodů, které nebudu rozebírat, protože jsou dost objektivní, obyčejné, praktické nebo zcela subjektivní. Občas mě spíš napadá zeptat se, proč jsem se do tohoto dobrodružství pustil. Londýn jsem si vybral z několika důvodů, multikulturní prostředí téměř prosté předsudků a mnoho možností vyžití mi vyhovuje i přes hluk velkoměsta, na který moc zvyklý nejsem, a svého výběru nelituji, i když bych k tomu mohl mít několik důvodů jako je počasí a strašlivá drahota. Z České republiky mě to táhlo dlouho, tak je dobře, že jsem udělal krok právě tímto směrem. Proč ale to vše? Kde se ve mě bere síla neustále to zkoušet dál a na této cestě setrvávat navzdory chvílím, kdy by bylo mnohem rozumější to vzdát?

Je jedna věc, která mě zde stále drží, které jsem ještě nedosáhl protože k ní je zapotřebí i finančních jistot (můj názor, moje zkušenost). Tou věcí je, nebojím se použít toho slova, svoboda. Chci žít v prostředí, ve kterém nebudu mít problém nacházet lidi, se kterými nacházím společnou řeč (to, že toto čtete znamená, že nejspíše mezi ně také patříte), mít příležitost projevit se jako hudebník, žít v prostředí, ve kterém mě rozčiluje méně věcí než v mé rodné zemi (kupodivu) žít spokojený život s tím, že budu dělat to, co mě doopravdy baví a v čem, myslím, jsem také dobrý. Myslím, že to celé za to úsilí stojí a díky podpoře svých nejbližších mám stále sílu v něm setrvávat.

Na Vánoce se do ČR nechystám, nemám totiž na cestu. V Anglii je kalamita, tak jsem si alespoň ušetřil problémy s odletem. Navíc je to už podruhé v řadě, kdy tyto svátky trávím mimo evropský kontinent, je to trošku škoda, ale jako takovou tragédii to zas nevnímám. Rodiče prominou.