Jsem zcela upřímně, třebaže upřímně příjemně překvapen, že se mi několik (byť několik málo) lidí ozvalo, že nepíšu. Tak píšu. Chtěli jste to, máte to meet.
Budapešť
Zkraje chci poděkovat čtyřem přátelům, kteří se přijeli podívat. Moc si toho vážím a jsem rád, že jsme se viděli. Bylo to v hlavním městě Uher celé příjemné i kvůli tomu, že, inu, přijeli.
A jsme se (jak asi ti z vás, co jsou na oné hrozné věci na osm, ví) měli dobře kvůli tomu, že jsme hráli a hráli a hráli. Každý večer, každý večer jinde a každý večer jinak a popravdě čím dál tím líp a čím dál víc se nám v Budapešti líbilo.
Bylo zvláštní toto město vidět očima o čtyři roky staršími a zkušenějšími. Když jsem byl v Budapešti v létě roku 2008, přišlo mi to malinko exotické (jazyk mi takový popravdě přijde vždycky). Nyní jsme jeli autem z Itálie a přišlo mi to, jako bych přijel do České republiky. Nechci se ale nikoho dotknout, tak tuto myšlenku nebudu dále rozvíjet.
A je krize. V Budapešti je nejen cítit ale i vidět. Jenže i tak si hrdí Maďaři udržují kulturu (tím myslím koncerty a divadlo a tak) a daří se jim. Je to zvláštní země, většině z toho, co jsem viděl, asi nikdy neporozumím.
Glasgow
Skotsko má jednu stinnou stránku. O té se ale nebudu rozepisovat. Připadal jsem si jako pražský pepík, když jsem svým rádoby londýnským přízvukem, svým "mockney", děkoval řidiči autobusu do Glasgow. "Kámo, tady ti na nějaký tvoje 'cheers, mate' budeme zvysoka kálet", jakoby říkal. Jenom jakoby. Neboť Skoti třebaže jsou přímější a celkově takoví odvázanější než Angličané, nebudou se do člověka navážet jenom za to, že není Skot. Pokud není Angličan.
Největší město Skotska je asi takové, jaká by možná někdy mohla být Ostrava. Inu, nevzhledné, nepěkné, pochmurné, ale současně krásně živé, tepající studentské město s živou jazzovou scénou, vcelku přátelskou atmosférou a rozumnými cenami za bydlení. Byl jsem tam zatím dvakrát a líbilo se mi moc, až na tu jednu stinnou stránku.
Benátky
Letí to, letí. A letos jsem byl v Itálii víc, než kdy předtím (až na svůj erasmácký půlrok, to dá rozum). Nahráli a vlastním nákladem jsme vydali cédéčko a odvezli jej do Budapešti. A teď pojede do Londýna.
Londýn
Je to zvláštní. Někdy mě to tu moc štve. Ten až příliš pokročilý kapitalismus. A samota velkoměsta. Ale stejně, čím víc jezdím po světě, tím víc se zpátky domů těším. Domů, v Budapešti mě uváděli jako umělce z UK. Nebudu si hrát na Angličana a vůbec na tyhle věci kašlu. Nevadilo mi to ale. Cítím se tu víc doma, než jsem se kdy kde cítil. Stává se ze mě asi namyšlený Londýňan, který si myslí, že všude jinde to není ono.
Ještě stále tady dva dny v týdnu musím tancovat pro mafiány na college. Ještě stále bych se bál o peníze na nájem, kdybych tak nečinil. Peníze ale opravdu nejsou vše.
Chystá se velké stěhování. Z původních obyvatel našeho bytu zde zůstává pouze můj sporadický anglický irský spolubydlící a jinak budeme od ledna ve zcela nové sestavě. Spolubydlící lepší, než jsem tu měl doposavad, bych si těžko mohl přát. Ale vím, že vše dobře dopadne.
Nagoja
To až příště. Jestli se k tomu dostanu dříve než zase za 4 měsíce.
Žádné komentáře:
Okomentovat