Třetí jaro

A znovu se musím pozastavit nad tím, jak to letí. Jsou to dva roky a devět dní, co jsem sem připlul, rok a devět dní od toho, co jsem udělal bizarní pohovor na college a dva dny od toho, co jsem si poprvé tady v Hlavním městě zahrál s větším profesionálním hudebním tělesem.

Komorní orchestr sestavený z většinou z čerstvých absolventů Královské akademie, Královské college a podobných elitních škol. Někteří hráči jsou vynikající, někteří "pouze" dobří a všichni očividně zkušenější než já. Není to legrace, po dvou a půl letech hraní na ulici, hraní po hospodách s kapelami a celkové orchestrální abstinence se ocitnout v takovém souboru.

Konkurence tady v Londýně číhá na každém rohu a člověk si může být jist, že ať dělá cokoliv, tak se najde několik lidí, kteří to dělají lépe. To ale považuji za velmi užitečný stimul.

Zda se mi znovu ozvou je ve hvězdách, řekl bych že databáze vedoucího souboru čítá mnoho cellistu, nicméně považuji za úspěch vůbec to, že jsem s nimi vystupoval.

Kromě tohoto se mi diář plní někdy i placeným hraním a já se těším, že budu moct svému zatím jedinému pravidelnému zaměstnanci dát okázalé "fuck off" co nejdříve. Mám rád své studenty, mám rád své kolegy, ale náš šéf nechává mé srdce krvácet příliš.