Máme za sebou první koncert v Benátkách a čeká nás nahrávání a dalších pár koncertů v okolí města na vodě a jeden přímo na karnevale. Venku, uvidíme, jestli nezmrzneme.
Krize je všude. Za ty bezmála čtyři roky, co jsem tu nebyl, se toho ale moc nezměnilo. Znovu si užívám italských stravovacích návyků, na dva týdny jsem upustil od své bezcukrové stravy a divím se, jak mi tu vše přijde levné. Ne moc, ale trošku. Dost na to, abych si připadal se svými librami bohatý. Aspoň na chvíli.
Ale k té krizi. Z pohledu muzikanta tady stejně jako v Londýně je čím dál tím méně práce, čím dál tím méně možností si hraním vydělat. Ještě tady ale, mám pocit, nezašel kapitalismus do tak zrůdných extrémů jako v Londýně. Těžko říct, trávník souseda je vždy zelenější, jak Italové říkají.
A ještě jednou ke krizi. Nejedná se o "celosvětovou krizi", ale spíš o přemísťování ekonomické převahy ze Západu na Východ? Opak toho, co se odehrávalo v šestnáctém století?
Dost filozofování. Ačkoliv má veřejnost pocit, že bohatství je v rukou Židů, je klezmer hudbou chudých. Hudbou bolesti a radosti současně, kterou obdivoval sám Šostakovič. Občas mě udivuje, kolik má společného s hudbou moravskou, a jak se svým "východoevropským" původem k této hudbě mám opravdu blíže než Italové nebo Angláni. I když cvičit musíme všichni.
Žádné komentáře:
Okomentovat