Jako hra byl i úvodní den celého tohoto zaměstnání, induction day. Byli jsme pochváleni, jak jsme dobří, že jsme prošli tak vysokým počtem uchazečů a brazilský školitel na znamení úcty po většinou vysokoškolsky vzdělaných lidech házel plyšovou rybu, když měl pocit, že spí nebo nedávají pozor. "Ti lidi se nám snaží nakecat, že chceme v jejich firmě udělat kariéru!" říkal jediný původní Londýňan, který se celého tohoto divadla účastnil. Je to opravdu celé jenom divadlo, komedie, kterou není zapotřebí brát příliš vážně. S takovým přístupem se člověk může občas i docela pobavit. Už jsem pochopil, co je zapotřebí v jedenáct, když do práce dorazím, udělat a jak rychle to musí být a obě vedoucí jsou většinou spokojené. Firma na tlumočení se mi ozývá tak málo, že ani moc nelituji toho, že opět pracuji přes poledne. Je ale čas pohnout se z místa a začít dělat něco úplně jiného. Chvilku to asi ale ještě potrvá, každému to chvilku trvalo.
"Víte, já jsem začínal jako vy." nám říkal onen brazilský školitel, abychom věděli, jakou skvělou kariéru můžeme v této expandující firmě udělat. Ano, všichni jsme začínali za pulty, jako uklízeči a umývači nádobí. Jsou ale tací, kteří nemají za cíl na ty, co takto "začínají" moct za dva, tři roky řvát. I to je součást hry, tvářit se, že jsem se pro "customer service" narodil a nežiji pro nic jiného, než bankéřům v City prodávat bagety. Ještě jsem nepochopil, kdo všechno to bere vážně a kdo ne. Jsou tací, které to doopravdy baví a určitě je i dost takových, co se nechali přesvědčit, že toto je jejich životní cesta. Já jsem rád, že se učím myslet prakticky. Je to ale jako učit jednorukého veslovat. Těžké.
Žádné komentáře:
Okomentovat