Večerní návštěva
Byl květnový večer. I přes hrozivou zimu tomu bylo tak. Asi půl desáté a já jsem byl zaneprázdněn chystáním si dokladů a formulářů k pohovoru (který jsem následující den absolvoval neúspěšně a není s ním třeba ztrácet čas). Někdo zazvonil. Kdo to může být, takhle pozdě, podivil jsem se a šel otevřít. U dveří stáli dva Afričané (o tom, jak jsem se naučil rozeznávat černochy africké od těch karibských, se taktéž rozepisovat nebudu). Jeden štíhlý dlouhán v elegantním kabátě a jeden menší s čepicí. Ten vysoký, že je nás domácí a v Londýně je jenom naskok, jinak žije v Accře, třebaže sám pochází z Gambie. Tak aspoň jednou naše realitka nelhala, pomyslel jsem si a pozval je dál.
"Nedostal jsem od nich zatím ani libru." říkal domácí na adresu naší agentury. Po čtyřech měsících, kdy jsme jim složili nemorálně vysokou zálohu a zaplatili čtyři měsíční nájmy se výše zpronevěřené částky vyšplhala možná na čtyřmístné číslo. Nepočítal jsem a radši ani nechci. Zkrátka nás napálili. Smlouva, kterou jsme všichni podepsali, je neplatná a agentura Better Homes in London si peníze, které jsme jim posílali s tím, že si (asi) nechají provizi a zbytek budou posílat domácímu, strčila do kapsy. Navíc zálohu, která se zde v UK vkládá na tzv DPS (Deposit Protection Scheme), aby byla zajištěna transparentnost zacházení s těmito nemalými částkami, si uložila někam na svůj účet a peníze zmizely. Domácí říká, že přebírá odpovědnost a vše z nich dostane. Pracuje pro Světovou banku (poprvé jsem viděl naživo modrý pas OSN), a tak snad bude vědět jak na to. Ten druhý byl jeho právník, který bydlí pár domů od nás a má rád dobré červené víno (Novou smlouvu s námi přišel podepsat zrovna, když jeden ze spolubydlících slavil narozeniny).
Byli jsme napáleni my i pan domácí. Přesto jsem ale byl rád, že budeme od nyní jednat pouze s ním, právníkem s neskutečně šik kloboukem a synem domácího než s "makléři", kteří jako podvodníci vypadali od začátku. No ale budete v realitách čekat někoho, komu záleží na karmě?
Moudro nakonec
Předem se omlouvám svému kamarádovi, který některé z těchto řádků již četl. Napadlo mě, že možná není náhodou, že tady potkávám tolik lidí Evropanů, Neangličanů, kteří stejně jako já jsou smíšeného původu. Jako bychom se všichni rozhodli opustit své homogenní rodné země a vrhnout se do barevného města, které má tolik tváří, že z pohledu některých tvář ztratilo. Jakoby nás stejně jako všechny ostatní lákalo "být mezi svýma", jen se nám toho v našich domovinách nedostávalo.
Ano, multikulturalismus je pouze naučené fungování různých kultur bok po boku a není kulturou jako takovou, jak můj kamarád říká. Kouzlem Londýna je ale právě to, že tady se to ty kultury do značné míry naučily. Krátce poté, co jsem se sem přistěhoval, jsem na Facebooku zahlédl předvolební plakát politika ČSSD (kandidát do senátu, poslanecké sněmovny či v komunálních volbách, nevím a v této situaci to je zcela jedno) hlásající "Nestydím se za to, že jsem ve své zemi většinou". Pod odkazem nadšené komentáře, že to někdo řekl konečně tak, jak to je a já rád, že nejsem v zemi, kde je takový předvolební slogan považován za normální, natož z úst politické strany, která se tváří levicově.
Rasismus existuje i tady a politická korektnost jej nevymýtí. Imigrace je tématem důležitým jako všude jinde a není ani tady nic zvláštního zeptat se dělníka s cockney přízvukem, odkud pochází jeho rodiče. Není třeba předstírat, že jsme všichni jedna rodina, jeden kmen a všichni se budeme mít rádi na věky věků. Lidé často žijí ve svých komunitách. Jen minimum stigmatizace na základě etnické příslušnosti a obecné vědomí blízké myšlence, že jsme všichni v prvé řadě lidi a až v druhé Irové, Angličané, Rusové, Turci, Nigerijci, Jamajčané či Indové, je dle mého názoru důvodem proč tolik míšenců jako já nachází útočiště právě v tomto zmateném Babylonu.
Žádné komentáře:
Okomentovat